Když si myslíte, že vás v AI bublině už nic nepřekvapí, přijde zpráva o novém kole financování pro Anthropic. Čísla, o kterých se mluví, jsou tak absurdní, že zastiňují i valuace z dob největší dot-com horečky. Tohle už není jen investice, to je sázka na úplně novou ekonomiku.
Devět set miliard dolarů. Jen si to zkuste říct nahlas. Ne, to není HDP menšího evropského státu, ale údajná nová valuace firmy Anthropic, tvůrců AI modelu Claude. Podle zdrojů obeznámených se situací dostává firma preemptivní nabídky na nové kolo financování ve výši až 50 miliard dolarů, které by ji katapultovalo do stratosféry, kde dosud seděl jen Apple, Microsoft a pár dalších vyvolených. A to je firma, která reálně existuje jen pár let.
Zbláznili se všichni? Možná. Ale spíš jde o něco jiného. Tohle je panika.
Anthropic není žádná neznámá. Založili ji odpadlíci z OpenAI, kteří chtěli dělat AI „bezpečněji“. Rychle se z nich stal hlavní vyzyvatel tandemu Microsoft/OpenAI. A přesně o to tady jde. Velcí hráči jako Google a Amazon do nich už nasypali miliardy ne proto, že by čekali okamžitou návratnost, ale protože si za každou cenu potřebují udržet vliv a konkurenci. Nechat celé pole AI napospas Microsoftu by byla strategická sebevražda.
Ta nová padesátimiliardová injekce tak není na platy a firemní večírky. Jsou to peníze na jedinou věc: na masivní nákup výpočetního výkonu. Na tisíce a desetitisíce čipů od Nvidie, které jsou potřeba k tréninku a provozu modelů příští generace. Je to závod ve zbrojení a Anthropic je teď ten druhý nejdůležitější spojenec, kterého si můžete koupit. Cena je vedlejší.
Zapomeňte na metriky jako P/E ratio nebo EBITDA. Tady se hraje úplně jiná hra. Investoři nesázejí na to, kolik Anthropic vydělá příští kvartál prodejem API. Sázejí na to, že za pět let bude umělá inteligence tak integrální součástí všeho, že vlastnictví jednoho ze dvou nebo tří dominantních „foundation“ modelů bude ekvivalentem vlastnictví ropných polí v 20. století.
Je to udržitelné? Samozřejmě, že ne. Aspoň ne podle starých pravidel. Je to masivní cash burn, který spoléhá na to, že peníze budou téct tak dlouho, dokud se neprokáže, kdo vyhrál. Pro nás ostatní je to fascinující, ale i trochu děsivé divadlo. Sledovat, jak se na papíře rodí devítisetmiliardový gigant, je zážitek. Ale člověk si u toho nemůže nepoložit otázku, co se stane, až ta hudba jednou přestane hrát. Protože ona vždycky přestane.