Už vás taky nudí, jak každý nový iPhone nebo Samsung vypadá skoro stejně jako ten loňský? Nejste sami. Zatímco americký trh usnul na vavřínech duopolu Apple a Samsung, v Číně se odehrává skutečná technologická bitva. A my na to jen koukáme z dálky.
Pokaždé, když Apple nebo Samsung představí novou vlajkovou loď, přistihnu se u stejné myšlenky. Zívnutí. Jasně, procesor je o pár procent rychlejší a foťák má o jeden nepodstatný software feature navíc. Ale ta jiskra, to nadšení z něčeho opravdu nového? Ta je pryč. Úplně.
Je to ubíjející. Jsme zaseknutí v nekonečné smyčce drobných vylepšení, za které platíme prémiové ceny. A přitom stačí jediný pohled za hranice, abychom viděli, o co přicházíme.
Zatímco se tady v USA dohadujeme, jestli je lepší titanová modrá nebo titanová přírodní, v Číně se dějí věci. Značky jako Xiaomi, Oppo nebo Vivo na sebe chrlí telefony, které posouvají hranice. Mluvím o 240W nabíjení, které vám nabije telefon za deset minut. Ne za hodinu a půl. Mluvím o periskopických objektivech s takovým zoomem, že byste s ním mohli špehovat sousedy o tři bloky dál. O telefonech s ohebnými displeji, které se skutečně prodávají a fungují.
Tohle nejsou žádné koncepty. Tohle jsou reálné produkty pro reálné lidi. My tady dostáváme jen pečlivě filtrovanou a zředěnou verzi pokroku. Takovou, která příliš neohrozí zavedené pořádky.
Odpověď je bolestivě jednoduchá: tržní struktura. Apple a Samsung mají americký trh v kleštích. Jejich dominance je tak absolutní, že si mohou dovolit být líní. Nemusí riskovat. Proč by taky měli? Zákazníci jim stejně utrhnou ruce.
Navíc je tu role operátorů. Pro T-Mobile nebo AT&T je mnohem jednodušší a výhodnější domluvit se se dvěma giganty než spravovat portfolio desítky menších, dynamičtějších značek. Vytvořili tak uzavřený ekosystém, kam se nikdo další v podstatě nedostane. Pamatuju si, jak jsem se před lety snažil sehnat nějaký lepší model od Xiaomi. Peklo. Buď to pořádně nefungovalo na našich LTE frekvencích, nebo byla jakákoliv forma záruky jen zbožným přáním.
Největší díl viny nese Apple. Jako absolutní lídr trhu udává tempo. A to tempo je, řekněme si to na rovinu, šnečí. Funkce, které jsou v androidím světě (hlavně v tom asijském) standardem už několik let, přicházejí na iPhony s velkou slávou a zpožděním. Ať už jde o displeje s vysokou obnovovací frekvencí, always-on display, nebo rychlejší nabíjení.
Protože Apple nemusí, nemusí ani Samsung. Google se se svými Pixely snaží, ale jeho tržní podíl je spíš statistická chyba. Výsledkem je nuda. Šeď. A pocit, že platíme za značku víc než za technologii.