Robot zaběhl půlmaraton rychleji než člověk. Co se pod tím technicky skrývá

Čas 50 minut a 26 sekund na 21 kilometrech je sám o sobě brutální. Zvlášť když lidský rekord drží Jacob Kiplimo časem 57 minut. Tohle není malé zlepšení, tohle je skok. Ale jak k němu došlo?

Hardware na hraně

Robot jménem Lightning měří 169 cm a má nohy dlouhé 95 cm. Klíčovým parametrem je špičkový točivý moment kloubů 400 Nm. Pro představu, to je síla, která umožňuje extrémně rychlou a dynamickou reakci nohy při odrazu. Je to ekvivalent výbušné síly elitního sprintera.

Dalším kritickým prvkem je kapalinové chlazení s průtokem přes 4 litry za minutu. Bez něj by se servomotory v kloubech upekly po pár kilometrech. Tady nejde o nějaké pasivní chladiče, ale o aktivní systém, který pumpuje kapalinu, aby udržel hardware v provozní teplotě.

Otazníky nad autonomií

Tady je potřeba brzdit nadšení. Zdroje zmiňují, že robot potřeboval v závěrečné fázi navádění a jeho běh byl autonomní jen zhruba ze 40 %. To znamená, že velká část trasy byla pravděpodobně předprogramovaná a robot jen korigoval drobné odchylky.

Nejde tedy o skutečnou AI, která by v reálném čase reagovala na davy lidí nebo nečekané překážky jako člověk. Důkazem je i fakt, že dálkově ovládaná verze stejného robota dosáhla času 48:19. Lidský operátor je stále lepší než současná palubní AI.

I tak je rychlost 4 m/s (přes 14 km/h) obrovským pokrokem v dynamické stabilizaci a optimalizaci chůze. Je to o 14 % rychlejší, než co předvádí Atlas od Boston Dynamics. Data z tohoto závodu poslouží hlavně pro trénink modelů pro průmyslové nasazení, ne pro sport.

Závod ukázal, že v ideálních, předem zmapovaných podmínkách dokáže specializovaný hardware překonat lidskou biologii. Ale o skutečné, adaptivní inteligenci v pohybu zatím mluvit nemůžeme. Je to spíš demonstrace hrubé síly mechaniky a chlazení.