Integration testing, česky integrační testování, je další úrovní testování softwaru, která následuje po jednotkových testech. Zatímco unit testy ověřují, že každá malá součástka (jednotka) funguje správně v izolaci, integrační testy se zaměřují na to, zda tyto součástky dokáží správně spolupracovat a komunikovat mezi sebou.
Cílem je odhalit problémy, které vznikají na rozhraní mezi různými moduly, službami nebo systémy. Příkladem může být test, který ověřuje, zda se po úspěšné registraci uživatele (modul A) správně odešle uvítací e-mail (modul B) a zapíše se záznam do CRM (externí systém C). I když každý z těchto modulů může samostatně perfektně fungovat (což by potvrdily unit testy), chyba může nastat právě při předávání dat mezi nimi.
Integrační testy jsou klíčové pro zajištění spolehlivosti komplexních aplikací, zejména těch postavených na architektuře mikroslužeb, kde spolu musí neustále komunikovat desítky nezávislých služeb. Jsou dalším důležitým krokem v automatizované CI/CD pipeline, který pomáhá odhalit chyby dříve, než se dostanou k uživatelům, a dává týmu jistotu, že systém jako celek drží pohromadě.