LIFO, neboli "poslední dovnitř, první ven", je princip organizace a zpracování, který je přímým opakem FIFO. Podle této metody je položka, která do systému vstoupila jako poslední, obsloužena jako první. Ideální představou je komínek talířů: když přidáte nový talíř, položíte ho nahoru, a když si chcete talíř vzít, vezmete si ten, který je nahoře – tedy ten poslední přidaný.
V informatice je LIFO základem datové struktury zvané "zásobník" (stack). Tato struktura je kriticky důležitá pro fungování programů. Používá se například pro správu volání funkcí (tzv. call stack), pro historii operací "zpět" (undo), nebo pro vyhodnocování matematických výrazů. Pokaždé, když kliknete na "zpět", systém sahá pro poslední provedenou akci, která byla uložena na vrchol zásobníku.
V byznysu a účetnictví je LIFO, stejně jako FIFO, metodou pro ocenění zásob. Při použití LIFO se předpokládá, že naposledy naskladněné (a často nejdražší) zboží je prodáno jako první. Tato metoda může mít vliv na vykazovaný zisk, zejména v období inflace, kdy vyšší náklady na prodané zboží opticky snižují zisk a tím i daňovou povinnost. Z tohoto důvodu je použití metody LIFO podle mezinárodních účetních standardů (IFRS) zakázáno a v praxi je méně častá než FIFO.