Vibecoding je neformální, až slangový termín popisující styl programování, který se silně opírá o intuici, experimentování a asistenci umělé inteligence (jako je GitHub Copilot), namísto hluboké, systematické znalosti kódu. Programátor má spíše obecnou představu či "pocit" (vibe), čeho chce dosáhnout, a pomocí zkoušení různých AI promptů a generovaných úryvků kódu se snaží dospět k funkčnímu výsledku.
Tento přístup je v přímém kontrastu s tradičním programováním, kde vývojář rozumí každému řádku a má detailní mentální model fungování celého systému. Při "vibecodingu" se vývojář často spoléhá na to, že AI "pochopí" jeho záměr a vygeneruje správné řešení, které pak jen lehce upraví, aby prošlo testy nebo se "zdálo" správné. Může to být extrémně rychlé pro prototypování nebo řešení rutinních úkolů, ale skrývá to značná rizika.
Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že vývojář nemusí plně rozumět logice, kterou AI vygenerovala. To může vést ke skrytým chybám, bezpečnostním zranitelnostem a kódu, který je velmi obtížné ladit a udržovat v dlouhodobém horizontu. Vibecoding je tak ukázkou posunu v práci programátora – od přímého autora kódu k roli kurátora a validátora AI výstupů, kde kritické myšlení a schopnost odhalit "nesmysly" jsou důležitější než kdy dříve.